Listopad 2012

Paříž je nejkrásnější v dešti :)

17. listopadu 2012 v 22:26 | *N* |  Deník
Viděli jste film Půlnoc v Paříži? Je to velice zajímavý film. Čekala jsem klasickou romantickou vymejvárnu mozku, ale nestalo se. Někdy napíšu recenzi :)

Ale rozesmutněl mě. Můj bývalý přítel je v Americe. Jo je bývalí tak proč se starat ale problém je, že ho pořád miluju. Chodili jsme spolu skoro rok. A byla to moje chyba, že jsme se rozešli. Podvedla jsem ho. Já vím, je to hnusné, sobecké a necitlivé ale stalo se. Odpustil mi. A za to jsem mu byla velice vděčná. Náš vztah pokračoval další 3 měsíce a najednou zničeho nic se semnou rozešel. Začalo to tím typickým musíme si promluvit. A mě to bylo hned jasné. Nedokázal mi odpustit. Prý mě stále miluju ale nedokáže semnou být. Ale to by jsme nebyli my aby se to ještě víc nezkomplikovalo. Nedokázali jsme bez sebe být. Pořád jsme byli spolu ikdyž jsme se rozešli. Ještě s H. jsme pokračovali v naší velký 3. On věděl, že ho pořád miluju a já věděla, že on miluje mě. Jenom semnou nedokázal být. Chápala jsem ho, ale zároveň jsem ho nenáviděla. 3 měsíce mě udržoval v tom, že se to všechno zlepší a že mi nedá kopačky přes to všechno. A najednou bum. Nejlepší by bylo, kdyby jsme se vůbec nevýdali, ale to by jsme ani jeden nezvládli. A pak toho jednoho letního večera jsme se rozloučili a on odjel. Na rok. Za oceán. A já to kupodivu zvládala dobře. Moc jsem se snažila na něho nemyslet. A šlo to. Divný. Ale samozřejmě se to zase zkomplikovalo. Klasický páteční večer, já s H. koukáme u něho 4 patra nad bytem kde bydlím (H. nejlepší kámoš a zároveň soused) na film. A najednou volá O. přes skype. Zapne se webkamera a na mě to spadne. Miluju ho. Pořád. Byla to moje první velká láska. A prostě první jestli víte jak to myslím. Jasně že víte jak to myslím. Musela jsem mu to říct. Jsem už prostě taková. Řekla jsem mu to. Šla jsem domů, psala jsem si sním. Říkal, že potřebuje pár dní, že to je pro něho šok. Všechno bylo v pohodě. Prostě jsme si pořád psali, občas jsem zašla za H. a skypovali jsme. A teď. 14 dní se neozval. Nám se s H. stýská. Ale bylo mi řečeno, že má teď nový život a do toho mi s H. nepatříme. Změnil se. Ti Amíci ho změnili. Je jiný. Není to ten milí kluk do kterého jsem se zamilovala. A já ho přesto pořád miluju. Nechci ho milovat. Ani nechci vědět jaké to bude až přijede. Ale jestli se bude chovat jako teď posledních 14 tak příjde o všechny své kamarády. Chápu, že teď jeho život je v Americe, ale to je pouze dočasný život. Co si myslí, že se stane až přijede. Nepadneme mu všichni k nohám, protože byl pryč. My ho teď nezajímáme, ale on si asi myslí že na něho budeme celej rok čekat. Tady se svět nezastavil. Ale já ho pořád miluju. Sakra!

Já a pan Darcy

17. listopadu 2012 v 19:22 | *N* |  Knížky
Autor: Alexandra Potter
Vydavatelství: Kristián s.r.
Rok vydání: 2012
Cena: 269 Kč

Stručný děj:
Typická romantická hrdinka už má dost všech zkažených schůzek a rozhodne se věnovat sama sobě. Nabídka její nejlepší kamarádky vydat se na týdenní dovolenou do Mexika jí nechává klidnou a rozhodne se strávit celý týden v klidné Anglii. Rozjede se na poznávací výlet po stopách Jane Austin, autorky Pýchy a Předsudku. Vášnivá čtenářka Emily, vedoucí knihkupectví, nasedne do autobusu plném milích babiček a jednoho otravného novináře. Stane se jí však divná věc. Potká svého vysněného Pana Darcyho. Je možné aby ožila postava z jejího milovaného románu? A ještě k tomu neuvěřitelně sexy postava?

Můj názor:
No takže... jsem z toho rozpačitá. Na jednu stránku se mi ta knížka líbila, ale očekávala jsem trochu víc. Je to typický dívčí román plný klišé a happy-endu. Ale co jsem měla očekávat že? Pro nenáročné náctileté čtenářky proč ne. Hodí se jako odpočinková literatura.
V knížce jsem objevila některé nesrovnalosti. Kdo by jezdil v zimě po Anglii na koni a to jenom v plesových šatech? Jak to , že otravný novinář je líčen nejprve jako obtloustlí a pak najednou má plno svalů? Některé souvislosti mohli hlavní hrdince taky dojít trochu rychleji, jsou naprosto evidentní. Předvídatelný děj.
Na druhou stranu knížka nese takové malé poslání. Vždy to co si představujeme jako to nejlepší, není vždy to co opravdu chceme. Opravdu toužíme po tom hrdinovy na bílém koni, co pod bílou košilí skrývá pekáč buchet? Nebo chceme za životního partnera toho, co se nás zastane, když to potřebujem? Dovede děti do školky a umeje nádobí, když jsme nemocné? A toho co má své chyby. Jako my.
Takže pokud si chcete odpočinou a ponořit se do románu s trochou té magie, pokud se to dá tak říct, je tato kniha přesně pro Vás. Pokud máte rádi romány s 500ti stránkami, nechtě tuto beletrii radši v regálu knihkupectví.

Jak správně spát

15. listopadu 2012 v 14:25 | *N* |  Rady a tipy
Příjde Vám to divné téma? Možná. Ale spánek je důležitý. Pro celkovou krásu, zdravý vzhled, ale i pro naší psychickou stránku osobnosti. Myslím, že každý znás ví jaké je to špatně se vyspat. Jsme protivní i na naše nejbližší, nic nás nebaví...
Prošla jsem intenet a našla ty nejdůležitější rady jak se vyspat do růžova. :)


Zima, zima je veliká...

14. listopadu 2012 v 19:13 | *N* |  Deník
Kdo kdy viděl takovou zimu? No dobře uznávám, že to může a že to hlavně bude horší. Ale co já budu dělat, až bude -20 a mě bude mrznout zadek ještě víc než teď. A ještě jsem z toho byla nemocná. Proto další článek je zde až dnes téměř po celém týdnu. Moje největší starost byla jestli mám do čeho smrkat a mám co pít.

Zamilovala jsem si šípkový čaj. Bylinkové čaje moc nemusím, ale tento mi udělala mamka, protože zapoměla koupit můj oblíbený lesní plody. Nejdřív jsem se zděsila, ale když jsem ho ochutnala myslela jsem že mi exploduje jazyk pod tou dobrotou. Mňam. Doporučuju. Dneska jsem byla poprvé v týdnu ve škole a dozvěděla jsem se spousty novinek. Zítra máme besedu s vězenkyňemi. Mám to dobře napsaný? :D no nevadí, příjdu o fyziku a češtinu takže jsem spokojená. Jen mi není celkem jasný co nám tam budou jako vyprávět. A ještě jsem se dozvěděla, že jsou třídný schůzky. Mamka mě naštěstí ujasnila, že tam rozhodně nepůjde a podle jejích slov by se stejně zase řešil jenom toaleťák. Na naší škole je toaletní papír velká neznámá. Dokonce, když byla velká toaleťáková krize, tak jsme si měli nosit vlastní toaletní papír. Už vidím jak sebou do školy táhnu ruly toaleťáku. Nakonec se krize vyřešila tím, že do každé třídy dali určitý počet ruliček na týden a hospodařte. Kluci si tím začali házet po třídě a nazývali to granátem. A to jim je prosím okolo 17 let. Hlavně že se dobře baví pánové.

Vážně většina mého článku je o toaletním papíře. Omlouvám se, ale u nás je to teď velice oblíbené téma. No nic jdu si dát horkou sprchu aby mi trochu roztáli prty u nohou. Mějtě se famfárově. :)

TAG aneb spousty nepodstatných věcí o mé maličkosti

8. listopadu 2012 v 19:16 | *N* |  Deník
Myslím, že z nadpisu jste celkem jasně pochopili o čem bude tento článek, takže jdeme na to... :)

1. Každý má typ kosmetického výrobku, kterého se nemůže nabažit. Jaký je ten váš?

Řekla bych, že mojí úchylkou budou laky. Mám jich doma přes 30. Vím, že je to oproti některým slečnám slabá sbírka, ale neustále ji rozšiřuju. Někdy Vám to vyfotím.

2. Jaké se vám nejčastěji zdají sny?

Většinou se mi zdají parodie na můj součastný život. Když se mi za ten den stane něco vážného a nebo na opak veselého, vždy se to nějak promítne do mích snů.

3. Máte radši kočky nebo psy?

Jednoznačně psy. Máme doma malého yoršíra. Je to miláček. Kočky divně páchnout, škrábou a jsou celkově divné prostě :D

4. Máte na něco alergii?

Pokud vím tak ne.

5. Stalo se vám někdy, že jste u filmu nebo u knížky či seriálu plakaly? Nemyslím zaslzely, myslím opravdu brečely tak, že vám tekly proudy slz, které jste nemohly zastavit, a ještě jste se z toho pár dní vzpamatovávaly.

Mouling Rouge. Nejdojemnější film co jsem kdy viděla.

6. Tři věci, které nemůžete nejvíc vystát?

Pomluvy, neupřímnost a zarostlou kůžičku :D

7. Jaká je vaše nejoblíbenější pohádka?

Z pekla štěstí

8. Co vám dokáže zaručeně vždy zvednout náladu?

Můj přítel a hudba

9. Jaký je váš postoj ohledně testování kosmetiky na zvířatech?

Není to pro mě rozhodující při výběru kosmetiky, ale samozřejmě bych byla radši kdyby se to nedělalo.

10. Máte nějaké oblíbené přísloví, výrok, moudro, motto?

Díky tomu, že můj přítel je teď dočasně v Americe tak tento: Odloučení působí na lásku jako vítr na oheň. Malý uhasí, velký rozdmýchává.

Pivečko, sranda, kámoši :)

7. listopadu 2012 v 21:58 | *N* |  Deník
Ahoj, toto je oficiální první článek tohoto blogu :) tak se do toho dáme...

Dnes mám narozeniny. Dnes mi je 17náct let. Odedneška za rok, budu dospělá brr. Ale i přes špatné vyhlídky do budoucna jsem si dnešek náramně užila. Dnes byl můj den a tak bylo po mém. No dobře kdyby bylo po mém nebyla bych ve škole a nepsali bychom ze společenských věd. Ale to jsem odbočila. Byla jsem s lidmi, které mám ze všech nejraději a všichni mi udělali ohromnou radost. Ve třídě udělali rojnici a popřáli mi všichni najednou. Znáte to, hodně štěstí, lásky, dobrých známek a blabla. Ale tak co více si přát že. I to zdraví by se hodilo... O víkendu pořádá P. (nejvíce nejlepší kamarádka) dívčí dýchánek na mojí počest. Dostanu dárečky hohoho. :D Miluju dárečky. Spoustu věcí, které nikdy nepoužiju nebo jsou uplně mimo můj styl, ale i přesto potěší. Maminky mi koupila knížky (čekejte recenze) a koupila mi lístek na koncert nejmenovaného zpěváka. Dozvíte se později. Krásný den jsem zakončila s H. s klukem bez kterého bych si nedokázala představit svůj život. Je to pouze kamarád, než začnete mít nemravné nápady. Můj nejdražší je za oceánem. Na rok. Také se dozvíte později. Zaskočili jsme si na pivečko do nejlepší hospůdky. Jo já vím alkohol a cigarety od 18plus, ale nikdo není dokonalý že. :) Takže mohu s úspěchem dodati, že dnešní den a mé narozeniny se podařili :) Mějte pěkný večer :)

Ikonka

6. listopadu 2012 v 16:59 Galerie